V týdnu učí, o víkendu drží deštník Zarcovi. S hosteskou Terezou o životě v MotoGP

Na startovním roštu závodů MotoGP ji můžeme vídat s týmem LCR Honda, kde drží deštník také Johannu Zarcovi. Na závodech někdy musí ujít v podpatích až sedm kilometrů a dokonce i někteří muži by si s ní její práci vyměnili. Češka Tereza Blaťáková si při Velké ceně České republiky v Brně udělala čas na server MotorMix.cz a pohovořila o práci hostesky nejenom v nejprestižnějším motocyklovém šampionátu.

Terko, jak jsi se dostala k práci hostesky v MotoGP?

Bylo to celkem komplikované. Ještě v roce 2018 nebo 2019, kdy se MotoGP jezdilo v Brně, tu byl monopol brněnské DFC agentury. Tehdy měla většina týmů české holky. Potom se velká cena u nás zrušila a najednou tu byl monopol italské a nizozemské agentury. Ducati a Gresini mají Nizozemci a o zbytek se stará italská agentura. Tam jsem i já. Nebylo lehké se sem dostat. Už tam byly natlačené Italky a bylo to těžké.

Sice to bylo komplikované, ale účastnila jsem se závodů agentury Dafit nebo rakouských agentur a říkala jsem si, že se musím dostat i do MotoGP. Pak jsem jezdila na superbiky. Aruba Ducati nebyla spokojena s hosteskami, takže jsem na závodní den jela s kamarádkou do Mostu. Tam si mě všimli, navíc už jsem měla i fotky z nějakého mistrovství, takže jsem to mohla poslat agentuře. Chtěli po mně i video.

Před třemi roky jsem to tak nějak prolomila. Dvě sezony jsem to ale zkoušela a odmítali mě. Bylo pro ně lepší jet s Italkami tisíc kilometrů do Německa, než aby vzali někoho místního nebo blízkého.

Bylo těžké si to vyjednat. Ta komunikace s agenturou nebyla moc plynulá. Bylo to na dlouho. Já jsem člověk, který odepisuje hned, oni jsou ale schopní neodpovědět třeba čtyři dny. Takže co má člověk běžně vyřešeno za 10 minut, se tady řešilo dva týdny.

Takže v jakém roce jsi poprvé dělala hostesku na motocyklovém závodě?

 Úplně poprvé jsem byla v roce 2021 s rakouskou agenturou Michael Fiala Motor-Sports. Pátým rokem jsem s nimi. Třetím rokem jsem v MotoGP.

 Takže první MotoGP přišlo v roce 2023?

 Ano.

Jaké požadavky je nutné splnit, abys mohla dělat hostesku na MotoGP?

 Na to často odpovídám i na Instagramu, kam mi holky píšou, jak se sem dostat. Ať už sem nebo na nějaké jiné závody. Je důležitá výška, řeší se i vnější krása. Je fajn mít zkušenosti s modelingem. Vlastně chtějí vysoké modelky, alespoň 177 nebo 178 centimetrů.

Naše hlavní práce je stínit jezdcům na startovním roštu. Navíc máme podpatky, s těmi mám 187. Motorka je navíc na stojanu a ještě na ní sedí jezdec. A třeba Takaaki Nakagami není úplně malý. U něj to vychází tak, že jsem s podpatky skoro stejně vysoká jako on. Nemám proto ruku nepřirozeně někde nahoře. To často vídám na některých českých agenturách a vypadá to zvláštně. Musí to vypadat přirozeně.

Také musíme být vidět, když jdeme po paddocku. U LCR sice máme tenisky, ale je tam nějaký klínek, takže jsme pořád vysoké a lidé nás vidí. I reklama je důležitá. Týmy chtějí vysoké holky, aby šly vidět.

Ještě dodám, že je to na závodech potřeba vydržet. V MotoGP to není tak hrozné, ale třeba na závodech českých agentur nachodím na podpatcích sedm kilometrů denně. Hodně slečen mi píše, jestli by to také mohly zkusit. Když nějakou novou vezmu, tak je většinou na začátku nadšená, připadá jí všechno super a první hodinu letí. Pak brečí, že má puchýře a ve 12 říká, že už to nezvládá a umírá bolestí. Takže taková je realita.

 Jak tedy vlastně vůbec vypadá tvůj závodní víkend? Všem je jasné, že stojíš před závodem na roštu. Ale určitě to není jenom o tom.

 Na MotoGP to je tak, že přijdu, dám si snídani, jdu se převléct do oblečení LCR a jdeme se projít po paddocku, kde se s námi lidé vyfotí. První den v 11:30 a druhý den v 10:00 máme pit lane walk. Lidé, kteří mají VIP Pass, mohou jít do boxové uličky a vidět boxy z přední strany. Tam rozdáváme karty jezdců a lidé se s námi mohou vyfotit. Stojíme tam s deštníkem a je to asi na půl hodiny.

Když se vydaří například kvalifikace, můžeme také do parc fermé. Tam se také každý nedostane, takže je to super. Pak máme oběd a pak start sprintu nebo hlavního závodu. Když závod odstartuje, tak teoreticky můžeme jít domů.

V Brně jsi s LCR Honda. Pracovala jsi v minulosti i pro jiné týmy?

Začínala jsem s Aprilií. Obvykle práce neodmítám, ale byla jsem tehdy trochu sobec a chtěla jsem se dostat do MotoGP. Už jsem tam měla cestu s nizozemskou agenturou a v roce 2023 jsem měla být na Red Bull Ringu s CryptoData, které to sponzorovalo. Tam asi vždy 10 holek stojí podél roštu. Klient mě tam chtěl a byla jsem na tuto práci potvrzena. Pak se mi ale ozvala italská agentura, jestli bych nemohla k Aprilii, kde bych držela deštník jednomu z jezdců. Takže jsem udělala, co jsem snad nikdy neudělala a zrušila jsem práci pro nizozemskou agenturu.

Byl to asi hodinový hovor, kdy jsem se jim omlouvala a oni mě naopak pořád přemlouvali. Snažila jsem se jim vysvětlit, že toto je moje šance dostat se do paddocku jako takového s nějakým týmem. Takže jsem byla u Aprilie s Aleixem Espargarem. Další rok už jsem byla v LCR.

A teď pracuješ v MotoGP pouze pro LCR? Asi to není tak, že bys mohla během víkendu přebíhat mezi dvěma týmy?

 Určitě to nejde v jedné kubatuře. Na Sachsenringu se ale zranil Čantra a s kolegyní jsme si střídali Zarca. Zarcovi jsem držela deštník v sobotu před sprintem a v neděli jsem proto měla volno, protože to držela Zarcovi deštník kolegyně. Šla jsem proto k Marc VDS do Moto2 a tam jsem držela deštník Dixonovi.

Agentura má více klientů. S LCR mají fajn vztah, jelikož majitelka agentury je přítelkyně Lucia Cecchinella. Je to proto takové volnější a mohou nás půjčit do Marc VDS. Jinak je to ale vždy práce jen pro jeden tým.

Jezdíš ještě na nějaký další závod kromě MotoGP a agentur? Mluvila jsi o MS superbiků.

 V superbicích jsem byla první sezonu u Álvara Bautisty. Teď jsem měla v Mostě držet deštník Andreovi Iannonemu, ale ten se zranil v tréninku. Nakonec jsem držela deštník divoké kartě Danovi Turečkovi, který jel třístovky. To jsem si také užila a bylo to super. Možná to byla i větší sranda než u Iannoneho (směje se – pozn. red.). Teď možná pojedu na superbiky do Maďarska s Marc VDS a Samem Lowesem.

Na závody DAFIT už druhým rokem zařizuji i ostatní holky, také jsem navrhovala šaty. Tam to stojí na mně. Už pátým rokem jezdím s Michaelem Fialou. Také se účastním akcí Bikes4Life a také jsem letos byla v Brně na Alpe Adrii, zase s Danem Turečkem.

Této otázky se trochu bojím, ale risknu to. V dnešní době se klade čím dál větší důraz na korektnost. V řadě odvětví se snaží o genderovou vyváženost. To všechno se podle mě hodně dotýká i světa motorsportu. Například F1 už v roce 2018 grid girls zakázala. Mě by zajímalo, co si o takovém zákazu myslíš a jak nahlížíš na podobné feministické názorové proudy?

 Třeba můj přítel Ondra Ježek, který také závodil, s něčím takovým absolutně nesouhlasí. Myslí si, že k tomu holky patří a že by tam měly být. Co se týče oblečení, tak třeba v LCR musíme mít dlouhé kalhoty, týmové tričko a nic víc. Nic vyzývavého. Asiaté se na tyto věci koukají jinak. Jak jsme ale vysoké, tak stejně nás lidé vidí a chtějí se s námi fotit. Takže to očividně zachráníme výškou nebo tím, že si uděláme hezkou hlavu. Nenosíme ale žádné oblečení, které by bylo určeno vyloženě pro nás, máme jen klasické týmové, maximálně nějaké podpatky k tomu.

Třeba u Aprilie jsem nosila celkem krátké šaty, ale to bylo proto, že jsem vysoká. Neměla jsem ale žádný výstřih. Myslím si, že všechny outfity jsou dnes vkusné a tak nějak to k MotoGP patří. Pokud jde o formule, tak tam už mi to přijde tak nějak „posh“ a strašně korektní. Nechci říct, že by motorky byly punk, ale přijde mi, že pořád to tu zůstává takové staré dobré a holky k tomu stále patří.

Je to také otázka pro holky. Pokud by s tím měly problémy, tak si nevezmou minikraťásky a Marlboro na zadek. Tak se tady také dříve chodívalo. Já osobně se vždy ptám, co si máme vzít. A nevzala bych si všechno. Je to na každé holce. Pokud si to holka vezme, je to její věc.

 Ale tím pádem asi logicky nepatříš do skupiny, kterou by pohoršovalo, že musí žena držet chlapovi deštník?

 Vůbec. Já si uvědomuji, jakou mám čest a co by za to někteří chlapi dali (směje se – pozn. red.). Často mi píšou na Instagram, že by si tam stoupli místo mě. Takže si uvědomuji, jaké mám vlastně štěstí, že mohu tomu být tak blízko. Na Sachsenringu jsem stála se Zarcem na roštu na druhém místě, vedle nás byl Marc Márquez. Takže jsem byla úplně nadšená z toho, že od něj stojím pět metrů (směje se – pozn. red.). Ale pak jsem si zase rychle uvědomila, že dělám svoji práci. Já MotoGP sleduji, takže je to pro mě moc fajn zkušenost a zážitek.

Takže když říkáš, že sleduješ MotoGP, nesjpíš máš k motorkám nějaký vztah. Nejenom ten pracovní.

Ano. Před dvěma lety jsem si udělala řidičák a celou minulou sezonu jsem jezdila. Zakončila jsem to zářijovou bouračkou a od té doby jsem na motorce byla jenom v rámci instagramové spolupráce, kdy mi půjčili Horneta. Pak jsem jela na cyklovýlet s přítelem a kluky do Dolomit. Přítel vzal svoji Multistradu. Zkusila jsem si ji a byla jsem strašně spokojená. Za dva dny jsem na motorce najezdila 200 kilometrů a byla jsem úplně v pohodě. Vztah mám k motorkám i autům odmalička. Můj nevlastní taťka jezdil rallye a na motorsportu jsem vyrostla.

MotoGP je prestižní prostředí a přes rok se odjede přes 20 velkých cen. Takže dá se zde práce hostesky dělat plnohodnotně na plný úvazek nebo je to pro tebe spíše jen víkendová brigáda?

Tím, že přibyly do kalendáře Brno a Balaton Park, tak můžeme teď s mojí českou kolegyní jet čtyři závodní víkendy v řadě za sebou. Když ale bylo jenom Německo a Rakousko a já pak měla jenom české agentury, tak to na uživení úplně nebylo. Kdybych vzala všechny závody, tak to vlastně není ani průměrný plat. Je to spíš přivýdělek. Určitě se tím nedá úplně vydělat.

A jaká je tedy tvá hlavní práce?  Prý se zabýváš veterinou?

Přesně tak. Vystudovala jsem ochranu zvířat a welfare na Veterinární univerzitě v Brně a tam teď pracuji jako akademický pracovník. Takže moje hlavní práce je výuka na vysoké škole. Pak si odběhnu držet deštník na motorky.

Foto: Tereza Blaťáková via Instagram, Autodrom Most, LCR Honda